Bučina má v současné době207 obyvatel . 

Starosta – Jaroslav Teplý, místostarosta – Miroslav Voříšek, obecní zastupitelstvo – Lada Burešová, Jarmila Němečková, Miroslav Krčil, Jaromír Kabrhel, Petr Voříšek. Kronikář – Libor Pávek.

Římskokatolický kostel sv. Jakuba Většího : Římskokatolický filiální kostel sv. Jakuba Většího v Bučině měl bohatou historii, víme však o ní dosti málo. Stál již ve 14. století, ale právem se můžeme domnívat, že kostel nebo lépe řečeno církevní stavba ve vsi byla pravděpodobně postavena krátce po vzniku Bučiny, tedy již ve století 12. První písemná zprávao kostele je z roku 1375, školní kronika uvádí  1349 jako rok postavení kostela a rok nato byla postavena fara patřící do děkanátu vysokomýtského. Kostel od toho roku až do poloviny 16. století (do roku 1557) byl kostelem farním. Prvním písemně doloženým duchovním v Bučině byl v roce 1374 plebán Vít. Kostel byl kamenný, s kněžištěm s gotickou klenbou a nad lodí byl rovný strop pomalovaný obrazy svatých. Na západní straně stála nevysoká věž se špičatou střechou. Zvonová stolice zvnějšku obedněná prkny, nesla dva zvony s vročením 1558 a 1562, které odlil zvonař Jan v Hradci Králové. Krátce předtím, asi roku 1557 kostel i s věží vyhořel, byl však důkladně opraven či snad dokonce celý přestavěn. Přesnější popis jeho dřívější podoby neznáme, snad v té době neměl ani faráře, neboť farnost byla vskutku maličká, jen samotná ves Bučina. Nově přestavěný kostel byl spravován utrakvistickými duchovními podléhající děkanátu při kostele sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě a to až do roku 1620. Čas žní    31. července roku 1872 se stal osudným nejen pro kostel, jehož vzhled nám prozrazují dochované stavební plánky, ale i pro 19 dalších stavení v Bučině, neboť je všechny strávil velký požár a to bohužel i s čerstvě svezenou úrodou. Byl to snad největší požár v historii Bučiny.

Po 15ti letech po této smutné události byl roku 1887 dostavěn kostel nový podle plánů zámeckého stavitele Ing Josefa Theurera a jeho stavitele Jana Janečka v podobě jak jej známe dnes. Zdeněk Wirth jej popisuje takto: "Podélný s polygonálně ukončeným presbytářem a hranolovitou věží vloženou do lodi. V západní části lodi dřevěná kruchta na 2 sloupech. Vnějšek členěn opěráky a hrotitými okny s kružbami. Vnitřek sklenut pseudogotickou žebrovou klenbou. Zařízení prosté pseudogotické." Ve věži byl téhož roku zavěšen zvon odlitý Petrem Hilzerem ve Vídni a je zasvěcen sv. Janovi. Nový kostel byl postaven na základech původního velkého kostela (o délce a šířce lodě 26 a 10 m a výšce lodě 18,5 m a věže 26 m) a je o 1/3 menší. Zůstal filiálním římskokatolické farnosti kostela sv. Václava v Cerekvici nad Loučnou. Fara někdejšího kostela, jejíž podobu neznáme, stála na návsi v místě dnešního stavení čp. 30.Kostel sv. Jakuba Většího byl v roce 1971 důkladně opraven jak stavebně, kdy dostal novou omítku, tak  v interiéru, který zůstal nadále malebně prostý.

Kostel Sboru církve evangelickéPo vydání tolerančního patentu 13. října 1781 císařem Josefem II. sek evangelickému vyznání víry přihlásilo 1111 duší ze 185 domů 10 obcí litomyšlského panství a Bučina se stala střediskem hnutí za obnovu církve. Tak vysoký počet evangelíků, z nichž nejvíce bylo z Bučiny - přes 250, byl příčinou snahy převzít stávající kostel sv. Jakuba Většího pod svoji správu. Neuspěli však a tak roku 1785 se 185 rodin z Bučiny, Vysokého Mýta a dalších 11 obcí usneslo postavit v příštím roce svůj kostel a v krátké době na jeho stavbu vybralo 115 zlatých. Kámen na stavbu kostela byl vylámán v Bučině a v Javorníku a místo k jeho postavení bylo vykázáno za vsí na novém hřbitově.. Základní kámen evangelické modlitebny byl položen dne 18. dubna 1786.

Modlitebna byla postavena v toleranční prostotě podél cesty k Suché Lhotě ve slušné vzdálenosti od ní. Vzhled nové budovy byl však poněkud jiný než jej známe dnes. Nízké dveře byly uprostřed boční strany, která právě jako štít, tvořila plochu úplně rovnou, jak bývalo u hospodářských stavení. Po každé straně dveří osvětlovaly vnitřek modlitebny dvě neveliká okna. Jedno okno bylo ještě vpředu kde byla budova zakončena gotickým obloukem. Kazatelna byla vpředu na levé straně u okna, stůl Páně stál uprostřed ohraničen "zahrádkou", kruchtu pravděpodobně modlitebna ještě neměla. Takto postavený chrám Páně v Bučině posvětil a k bohoslužebným účelům předal evangelickému sboru superintendant evangelické církve František Kovacz z Velimě.

 Po výstavbě modlitebny přišla na řadu stavba fary. Byla postavena na úzkém obecním pozemku proti kostelu na křižovatce cest do Suché Lhoty a Javorník. Bylo to skromné dřevěné stavení, které sloužilo evangelickým pastorům a farářům plných      80 let. Roku 1866 byla na jejím místě postavena nová prostorná jednopatrová zděná farní budova v podobě jak ji známe dnes.

 V roce 1883 byl vzhled chrámu Páně v Bučině výrazně změněn. Novorenesanční štít  s novým vchodem dal kostelu novou podobu přičemž mu přidal na kráse se zachovanou skromností. Nová střecha francouzského typu stavbu povznesla, větší počet nových zvětšených oken kostel prosvětlil a ukázal i radikální změnu interiéru. Kazatelna se přestěhovala do čela kostela před níž je stůl Páně a nad novým vchodem byla vybudována dřevěná kruchta nesoucí varhany. Vznosná, přitom prostá brána, postavená stejně jako kostelní průčelí v novorenesančním stylu, podtrhuje malebnost chrámu Páně. Tato velká přestavba kostela se udála za působení faráře Jana Rudolfa Veselého.V roce 1996 byl kostel  opraven, dostal novou fasádu a interiér byl vymalován  s novými biblickými nápisy.Dvě roubená stavení „v dece“ postavená roku 1791 a 1794 udržovaná v původní podobě.

Mauric z Bučiny – bakalář pražské univerzity, současník Jana Husa (připomínán 1386 – ustaven bakalářem), Samuel Fikejz (1826-1889) – starosta obce, starosta okresní zastupitelstva, člen generálního synodu evangelické církve ve Vídni. Ladislav Kašpar (1877-1946) – významný a dlouholetý starosta obce (v letech 1912-1946), Jan Bureš (1926-1993) – poslední předseda MNV za jehož působení došlo k významnému stavebnímu rozvoji obce, František a Anna Makovští – nositelé nejvyššího vyznamenání Izraelského státu, dále byli vyznamenáni – „Spravedlivý mezi národy“. Jména obou manželů jsou vyryta do pamětní desky ve Zdi cti a slávy Památníku hrdinů Holocaustu – „YAD  VASHEM“ – v Jeruzalémě, Izrael, Ing. Jan Bureš (1903-1988) – profesor Vysoké školy zemědělské v Brně. Autor řady publikací v oboru. Anna Chlebounová roz. Burešová (1875-1946) – poslankyně a senátorka Národního shromáždění ČSR (v letech 1918-1935).

Agrodružstvo Bučina - ing. Střasák Milan

Zelko s. r. o. Jaroslav Mecl – výroba kysaného zelí

Truhlářství Pavel Kazda, Bučina čp. 3.

Truhlářství a služby zemědělství - Jindřich Šmöger

Soukromý zemědělec - Beneš Jan čp.77

Soukromý zemědělec Bureš Josef čp.46

Hostinec  - Kolářová Hana, Bučina čp. 83

Konzum Ústí nad Orlicí - prodejna smíšeného zboží, pí. Tobešová